Profesor Reuven Feuerstein (1921 – 2014) se narodil v Rumunsku. Vyrostl v Moldavsku, kde zahájil svoji práci učitele. Za druhé světové války se mu podařilo utéci z pracovního tábora a emigrovat do Izraele. Po válce pomáhal židovským dětem, které přežily holocaust a neměly žádné blízké příbuzné. Našly svůj nový domov v Izraeli. Mnohé z těchto dětí byly bez domova a bez rodičů, některé nikdy nechodily do školy. Tyto děti neprospívaly ve škole a výsledky inteligenčních testů diagnostikovaly u mnohých nevratné vývojové opoždění.
R. Feuerstein uvedené konstatování odmítl přijmout. Při práci s těmito dětmi postupně přišel na to, že děti mají mnohem silnější učební potenciál, než ukázaly testy. Nedostatky v kognitivním vývoji připisoval nedostatku zkušeností se zprostředkovaným učením. Základní příčinou jejich původního neúspěchu byl nedostatek kulturní zakořeněnosti, vzniklý v době války. Tehdy Feuerstein vyslovil svoji hypotézu o kulturní deprivaci, která byla příčinou nevyhovujícího vývoje kognitivních funkcí.
Koncem čtyřicátých let dvacátého století odešel Feuerstein do Švýcarska, kde se seznámil s Carlem Gustavem Jungem a Jeanem Piagetem. U Piageta následně studoval psychologii. Piaget se věnoval výzkumu kognitivních funkcí a vyznačoval se jiným přístupem k otázkám diagnostiky a testování. Podle Piageta je vývoj kognitivních funkcí výsledkem zrání a zkušeností s objekty. Pro Feuersteina je tento vývoj klíčovou proměnnou interakce s druhými lidmi. Označil ji za zkušenost zprostředkovaného učení a určil jí hlavní roli v procesu vývoje kognitivních funkcí. Později, po vzniku Izraelského státu se Feuerstein cíleně věnoval dětem imigrantů, které byly vychovávány v jiných kulturách a jiném společenském prostředí.
Prvním Feuersteinovým teoretickým i praktickým přínosem bylo Dynamické vyšetření kognitivních funkcí (LPAD – Learning Propensity Assessment Device). Cílem tohoto vyšetření není zjistit mentální výkon dítěte, ale jeho schopnost se učit. Feuersteina nezajímal stav dítěte, ale schopnost jeho rozvoje.
Program instrumentálního obohacení je pak způsob, jak tyto schopnosti a potence dítěte rozvíjet. Metoda vznikla na základě deficitů kognitivních funkcí, zjištěných při dynamickém vyšetření několika tisíc klientů.
Feuerstein obhájil roku 1970 doktorskou práci z oblasti vývojové, klinické a kognitivní psychologie v mezikulturním pohledu na Sorbonské univerzitě v Paříži. O rok později začal učit na univerzitě Bar Ilan v Jeruzalémě, kde se stal o čtyři roky později profesorem. Od roku 1978 působil i na univerzitě v Nashvillu ve státě Tennessee v USA.
V roce 1965 založil se svými spolupracovníky výzkumný ústav (Hadassah Wizo-Canada Research Institute, jehož byl ředitelem, a který se stal v roce 1993 součástí nově vzniklého Mezinárodního centra pro zvýšení učebního potenciálu ICELP (International Centre for the Enhancement of Learning Potential). V roce 2011, u příležitosti devadesátých narozenin Reuvena Feuersteina, byl institut přejmenován na Feuersteinův institut (http://www.icelp.info). Tento institut koordinuje práci mezi jednotlivými akreditovanými centry (dnes již více než 70 center po celém světě) a vzdělává v každoročních letních mezinárodních kurzech další zájemce o dynamické vyšetření a o Instrumentální obohacení. V posledních třiceti letech věnoval Feuerstein zájem i jedincům s Downovým syndromem, dětem nadaným i seniorům.